Mé fiktivně/pravdivé dětství

    Mé dětství bylo celkem poetické, ovšem pouze do doby, kdy se má matka podruhé vdala. Nový otčím byl zpočátku v pohodě, ale přibližně v době, kdy jsem začal chodit do školy se jeho chování ke mně změnilo. Byl čím dál víc přísnější, občas mi dal pohlavek nebo mě plácnul, ale zhruba ve třetí třídě už jsem dostával regulérní výprasky, většinou řemenem, občas i proutkem. Jen pro vaši informaci, to bylo někde kolem r. 1986.

    Byl jsem bit za školní prohřešky nebo za zlobení. Táta byl tenkrát zadobře s jednou učitelkou (mimochdem to byla pěkná komunistka..), která velmi ráda bonzovala na každýho a ještě doporučovala "pádnější výchovné prostředky". Jednou mě nechala po škole, protože jsem neměl úkol, dostal jsem kouli z diktátu a ještě jsem zlobil, nebo co. Zavolala tátovi, že mě buď nechá do šesti po škole nebo, ať si pro mě přijde. Táta přišel ve tři a učitelka, že tedy můžu jít, ale že doporučuje "výchovný zásah". Táta mi ji málem vrazil už tam...

    Ale nechal si to až na doma. Máma byla v práci a ségra ve škole. Bylo mi jasné, co bude, a snažil jsem se před tátou utýct. Chytnul mě zezadu pod břichem a držel mě pod paží, pevně sevřeného. Snažil jsem sebou smýkat, ale nebylo to nic platné. Táta se mnou došel do obýváku a vytáhl ze skříně rákosku.

    Na nic nečekal, dal si nohu na stoličku a ohnul mě přez koleno. Švihnul mě pětkrát přez rifle, ale tak citelně, že jsem vyjekl a začal brečet. Pak šly rifle v rychlosti dolu, stejně jako slipy.

       Vyinkasoval jsem poctivých pětadvacet. Pak mě otčím pustil a nechal mě být. Rákoska ale většinou moc dlouho neodpočívala..